KenoraPraga

Vprostřed noci milování, (možná jenom sex) navždy sví byť neoddáni, (nebo příští ex) my - až do tmavého hrobu. (cítíš to stejně?) Jsem tvoje láska životní, (kus na prodejně?) ty moje - už to každý ví (miluješ teda?) a od závisti má mdlobu. (strach mi spát nedá) Ach láska! - Prvotřídní věc! (či lichý plk a prázdný kec?)

Oči modré jste má píseň, jen já ji slyšela. Neznámá, toužebná tíseň sedla mi do těla. K milování vábily mě oči starého poutníka. Hlava se mi i po letech točí, když do mě proniká. Když proniká pohledem mezi stíny, snažím se nadechnout. Hoří skutky, pálí se hříchy, viny, nemůžeme se hnout. Oči modré jste můj osud, na věčnost od věků. Od světa stvoření dosud spí Bůh v člověku. Dř

Starší už panáček polámaný, bonbónky rozprostřel po své dlani. Všechny je spolykal bez váháni a teď má navěky sladké spaní. Panenka malenka v noci snila, do noční můry se probudila, ptala se, čím si to zasloužila, hledala, jak by mu odpustila. Čas - ten nic nehojí, čas - ten jen láme. My všichni zlomení tu pravdu známe. Panenka rozbitá pochroumaná, hraje svou hru, že zůstala sama. Maličká ouška volání slyší, když v prázdn&

Pohozená pana mrkací na předloktí má dlouhou jizvu. Delší a hlubší má na duši. Její stvořitel se od ní odvrací a ona přijímá jeho výzvu. Jen kde vzít srdce, to netuší. Co člověk nemá, nemůže dát, předem rozbité hračky tvoří, přesto však touží si na Boha hrát, přece se před ním nepokoří. Pana se směje neustále, úsměvem, co je namalován. - Snad lže a uvnitř děje se víc. A ten, kdo jí

Nestačí mi tvoje rty. Nestačí mi tvoje dlaně. Nestačí mi dva, tři dny. Nebudu ti vděčná za ně. Hluboko, dotkni se mě. Hluboko, ponoř se celý. Hluboko a až na dně, dokud nás Bůh nerozdělí: Otevřu ti svoje srdce. Otevřu ti svoji mysl. Otevřu ti svoji duši. Otevřu ti své žíly. Jen řekni - máš čisté ruce? Jen řekni - máš sedmý smysl? Jen řekni - máš dobré uši? Jen řekni - máš dost síly? Krvácet do mý

Mám vodku raději než rum, když zdvíhám lahev k rtům, cítím, jak rozum bere si dovolenou. Dost dlouho klečela jsem na kolenou, podej mi vodku! Teď je čas, užít si zase jednou nás. A jestli to má dnes o něčem být, tak budu muset trochu pít, vodka mi pomůže se rozpomenout. Bez vodky se mi nedaří hnout, bez vodky mě rozum ničí, tělo po ní týdny křičí. Nalij mi vodku! Žít chci dnes, zítra zůstane zas jen pes, co honí se z

Tvůj žár můj klín pálí, až vyjde slunce v dálí, nespálí víc můj klín. Ty stokrát tolik planeš, a jestli nepřestaneš, dokonán bude čin. Mnohokrát můžeš vzplanout, a nechat slzy skanout, na klín můj chladnoucí. - Ó jak jsou horoucí - Shořet dá se jen jednou, až plameny se vzedmou, ach, jak zle bude se mnou, spálen bude můj klín. A tebe čeká splín.